. . .:www.tabornici.com: . .



Krásnou krajinou České Kanady prochází úzkorozchodná trať z Nové Bystřice do Jindřichova Hradce. Trať dlouhá 33 km, otevřená 1. 11. 1897 je unikátní technickou památkou,Krásnou krajinou České Kanady prochází úzkorozchodná trať z Nové Bystřice do Jindřichova Hradce. Trať dlouhá 33 km, otevřená 1. 11. 1897 je unikátní technickou památkou,  
Zvláště pro děti je jízda vláčkem romantickou kopcovitou krajinou s množstvím lesů, vodních toků a rybníků pohádkovým výletem. Jindřichově Hradci. Okresní město, které je východiskem nejen obou úzkokolejek, je také hospodářským a správním centrem oblasti a může se pochlubit bohatou historií. První zmínka o městě dříve zvaném Nova Domus je již roku 1293. Původní hrad na soutoku Nežárky a Hamerského potoka postavený Vítkovcem Jindřichem se postupem času změnil na rozsáhlý zámek dnes přístupný veřejnosti. Městem také prochází 15 poledník, ke kterému je vztažen středoevropský čas.  
Náš vlak se dává pomalu do pohybu a okolo depa opouští pomalu úzkorozchodné nádraží.  Vlak rachotí na výhybkách a náš vlak vjíždí na společný úsek s normálně rozchodnou tratí. Tento úsek sám o sobě zaslouží svou pozornost. Proto, když poprosíte pana průvodčího, aby Vás pustil do svého oddílu, uvidíte dozadu ubíhat tři koleje. Ta jedna je společná pro obě tratě - normální i naši úzkou, ta prostřední je také naše a ta poslední pak patří k normálnímu rozchodu.

Vlak se vnoří do lesního ticha a za chvíli vjede do další z několika malebných stanic na trati. Vjíždíme do stanice Kunžak - Lomy. Kunžak je malé městečko asi dva kilometry od nádraží a je východiskem do oblasti zvané Česká Kanada, kam míří i náš vlak. Za oknem se míhají kmeny staletých smrků a sem tam se objeví i nějaký ten hřib. Zdejší lesy jsou jich také plné. Les náhle končí a objevuje se  stanička s poetickým jménem Senotín. Okolo stanice je kratičká naučná stezka s přírodovědným obsahem. Na loukách okolo vidíme různě velké roztroušené balvany obrostlé jalovcem. Právě proto se zdejší kraj jmenuje Česká Kanada.
Mezitím co sledujeme okolí, motor lokomotivy skoro utichl, protože jsme se přehoupli přes nejvyšší bod trati - 673 metrů nad mořem. Vlak tiše projíždí vzrostlým lesem a pomalu vjíždí do staničky Hůrky s malým rybníkem proti nádraží. Také zde vystupuje mnoho turistů a výletníků. Většina míří přes blízkou vesnici Blato na hrad Landštejn vzdálený asi 8 km. Vlak se dává do pohybu a trať vytáčí malebné oblouky mezi poli. Po levé straně se náhle objevuje věž nedalekého Kláštera, ze kterého zbyl dnes jen barokní kostel Nejsvětější trojice z roku 1682. Po krátké jízdě lesem se náhle ocitáme skoro na  břehu rybníka Osika.  

Za chvíli lokomotiva houkne a vlak se vine mezi poli nad vesnicí Albeř, míjí    starou textilku a my máme ještě chvilku než náš vlak zastaví. Pokud se budete toulat po zdejším kraji určitě narazíte v okolí na betonové bunkry z období před druhou světovou válkou, které tvoří linii původního československého pohraničního opevnění z let 1937 -1938. To už však skřípou brzdy a náš vlak zastavil na největším nádraží úzkokolejky v Nové Bystřici. Celkem 4 koleje a depo. Město bylo postaveno na staré vídeňské silnici a první zmínky o něm jsou již z roku 1175. Na zrestaurovaném náměstí je sloup Nejsvětější Trojice z roku 1679, kousek dál je kostel sv. Petra a Pavla. Renesanční zámek vzniklý přestavbou původního hradu bohužel přístupný není.