Tábor v České Kanadě
II. Běh 2007

Asterix, Obelix a Galové na Osice 2007

Den 1. - Příjezd 22.7.2007

Letošní odjezd z Prahy se srazoval okolo deváté hodiny ranní na Hlavním nádraží. Papoušek dorazil s již předem rozbitou a sešitou bradou a jak všichni doufáme, je to její první a (snad) i letošní poslední zranění. Další účastníci z Prahy - Milan, Anička Burák, Terka Burák (já), Martin K. a doprovod z Plzně - Benitto. Cesta proběhla bez problémů, chudáček Papoušek nemohl pořádně jíst, protože neotevřela pusu natolik, aby si mohla sníst sváču. Ve Veselí n.Lužnicí jsme krásně stihli osobák do Jindřichova Hradce, kde jsme čekali asi 1,5 hodiny. Mezitím do Hradce dorazila i grupa z Plzně v čele s Péťou.
Cesta z Plzně - sraz se konal v 9.00 před Hlavním nádražím v Plzni (překvapivě).
Plně jsme přeložili Pepovo autíčko a nalodili se do vlaku i s koly. Zde jsme se seznámili s neznámými členy. Poté jsme začli hrát různé hry, během her si Messie Poláček vymýšlel své různé úkoly a obcházel kupé se slovy: " Jsem sexy ." V Jindřichově Hradci jsme se scukli s partou z Prahy.
Do tábora všici dorazili vcelku i s koly. Během pozdních odpoledních hodin jsme vybudovali a upravili volejbalové hřiště a zahráli si přehazku. K večeři jsme si upekli každý svůj buřtíček, chlebíček a nebo jablíčko. Peponix seznámil táborníky s pravidly a celotáborovou hrou. Zpívalo se a tančilo se a odtančilo i do spacáků a první hlídka do velkého stanu. Dobrou noc a hlídku !


Den 2. - Alea iacta est (Kostky jsou vrženy) 23.7.2007

Po příjemné rozcvičce, kterou vedl jako obvykle Benitto, a několika chlebech s marmeládou, vyrazilo žluté a zelené družstvo na lov borůvek. Po cíleném bloudění a menší improvizaci nakonec něco málo dovezli. Modré družstvo se chopilo seker a pily a červené hrnců a vařečky. Kromě hrdinné likvidace vtíravého sršně náčelníkem vesnice Peponixem se nic zvláštního nestalo, a tak mohl být v klidu připraven oběd - buřtguláš.
Po poledním klidu a několika málo "vraždách" zapříčiněných stopadesátým opakováním slova Pórek ! vyrazila vesnice po stopách uneseného druida. Dle jeho vousů vesničané úspěšně obešli 4 římské hlídky a získali 1.část receptu na kouzelný nápoj. Následovalo svlažení v příjemně chladné až ledové vodě a zejména náročný souboj s melounem. Jelikož se letos nevydlabávaly lucerny, musel být meloun zabodnut a rozsekán. Když se i ty největší vodní živly náležitě vyřádily, šlo se zpět do tábora a vzhůru na pracně vytvořené hřiště. Od přehazky a volejbalu nás odtrhl až hvizd píšťalky a volání - Večeře !
Namlsali jsme se hrachovkou, počkali, než se setmí a vyrazili (někteří téměř nedobrovolně) na stezku odvahy.
Dětičkám byly zabaveny baterky (budiž Benittovi a Vencovi chvála !) a po jednotlivcích a dvojicích vyrazily do lesa.
Překvapivě jsme si od některých (i starších) jedinců vyslechli řev, který musel být slyšet až do Bystřice.
Zkrátka bojovka byla úspěšná. Po návratu do tábora jsme zalezli do spacáků a 1.hlídka mohla jenom tiše závidět . . . .


Den 3. - Illico presto (Okamžitě a rychle) 24.7.2007

Dnešní den nám jako vždy začínal rozcvičkou, kterou letos poprvé vedla Péťa. Praktikantky jako vždy pilně pracovaly na snídani. K snídani byly rohlíky s paštikou a s marmeládou. Na nástupu jsme se rozdělili do dvou skupin. Jedna skupina šla pracovat do kuchyně a na dřevo, a druhá jela sbírat borůvky.
Den začínal se sluníčkem, avšak déšť, který nás přepadl, nebyl příjemný ani pro nás v kuchyni, ani pro ty, co jeli zrovna na kole. Kupodivu borůvek přinesli, i přes vydatný déšť, 4,5 litru. K obědu jsme vařili sekanou s bramborem.
Snědla se úplně všechna. Milínek s Patrikem dělali lávku přes řeku, protože klády, které přes ní vedly, byly už napůl shnilé. Během oběda se všechno snědlo a proto zelené družstvo se vydalo umýt nádobí.
O poledním klidu řekl Peponix s Jarkou praktikantkám a vedoucím odpolední program. Odpoledne jsme hledali pergamen v jeskyni, který nám poradil další přísadu do lektvaru. Hra spočívala v tom, že si děti daly na hlavu helmu, oči si zavázaly šátkem a šly určitou trasu v lese podle provázku nataženého mezi stromy. Všechny děti splnily úspěšně, ale každý s jiným časem. Po dokončení další části táborové hry si šli všichni zahrát hru "Latrýna".
Řekla bych, že nejen děti, ale i vedoucí se velice pobavili a unavili.
K večeři jsme si naplnili žabičky chleby ve vajíčku. Před večerkou jsme si ještě zahráli hru Kdo koho má rád a všechny děti si šly vyčerpány lehnout. Vedoucí a praktikanti seděli ve srubu a povídali si, co všechno budou naše milované děti další následující den dělat.


Den 4. - Dignus est intrare (Kdo je hoden, ať vstoupí) 25.7.2007

Po Benittově rozcvičce a vydatné snídani - rohlíky s marmeládou + čajík - jsme se opět rozdělili do služeb a na kola. Červení dělali dřevo a modří pod vedením Pepy vyráběli UHO (nebo spíš UOO - byla oranžová).
Zbylá dvě družstva statečně vyrazila do Nové Bystřice na nákupy. Když jsme se dostatečně zazásobili všemožnými pochutinami, navrátili jsme se do tábora a napapali se.
Po obědě byla rozdělena první pošta a byly vyslechnuty první vtipy. Nato dostal každý oddíl za úkol vyrobit nějaký zajímavý a užitečný předmět pro obchodníka Šmelixe, který měl odpoledne projíždět naší vesnicí a jako jediný nám mohl prodat další potřebnou ingredienci - roh z posvátného býka. Žlutí vyrobili držák na jídlo, modří stoličku, červení výrobek nazvaný "Bubu fuč !, a zelení sadu na lov krevet. Šmelix úžasně zahraný věhlasným Peponixem nakonec přes jazykové neschopnosti pochopil účel všech výrobků a odkoupil je. Hvězdou odpoledne se stal Milan se svými výroky - Chytit kreveta, Zabít kreveta, apod.
Po této hře jsme se vydali na lov divočáků (sbírání šatnových lístků), který bezkonkurenčně vyhrál Michal s 3009 kg masa. K večeři byly chleby s vajíčkovou pomazánkou a na závěr dne jsme se sesedli k ohni s kytarami a banjem, neboť všem se evidentně stýskalo po muzice. Okolo jedenácté jsme všichni, až na 1.hlídku, zalehli.

Den 5. - Iure erui (Právem jsem dobyl) 26.7.2007

Jako každého rána, tak i dnes, děti vzbudilo hlasité zapískání a Benittova rozcvička je rozehřála a protáhla. Mezitím, co děcka makala na louce, hodné a milé praktikantky namazaly k snídani rohlíky s Nutellou a pro ty, co ji nejedí, tak se sýrem.
Po snídani se poklidily stany a družstva se rozeslala na dřevo, do kuchyně a na kola. Modří a červení se vydali do Nové Bystřice s Péťou a Benittem (Pepoň něco zařizoval). Cesta proběhla téměř klidně. Cestou se udělalo Šimonovi špatně a tak se s ním Terka vrátila do tábora, zbytek si v Bystřici nakoupil, ztratili se (kapánek) v Albeři, ale na oběd se vrátili včas.
K obědu byly buchtičky se šodó (a jako vždy - moc hladových krků a málo buchtiček). O poledním klidu Peponix odvezl Papouška do Hradce na bus směr Praha, kde jí museli vyndat stehy z brady. Mezitím zbytek vedoucích a praktikantek připravoval roztomilou odpolední hru. Ta spočívala v tom, že se (velmi vtipně) napustily balónky (nafukovací) vodou a poté byly zavěšeny po lese. Družstva pak měla za úkol žáby propíchnout a vodu z nich vyprsknující (divné slovo, já vím) chytat do ešusu. V této soutěži zvítězili zelení na celé čáře (ale ne tak úplně). K sváče byl mňamózní ovocný salát a pak se šlo cachtat k vodě. Odpoledne proběhlo velmi klidně, ale večer byl vyhlášen poplach - jsme přepadeni Římany. Děti si musely rychle a hlavně potichu a nenápadně zabalit 5 věcí - spacák, ešus, mýdlo, přilbu a ponožky (což byl pro některé veliký problém).
Pak nečekaně přišla ostrá noční hra - Bludičky. Bloudilo se po lese, padalo se, nadávalo, ale všichni přežili.
Byla stanovena hlídka a šlo se na kutě.

Den 6. - Cogito ergo sum (Myslím, tedy jsem) 27.7.2007

Dle klasického harmonogramu se dětičky ráno probudily, zacvičily si, napapaly se a vyrazily na služby a do terénu. Červení vařili kaši s lančmítem, modří nařezali spoustu dřeva a zbytek vyrazil na kola směr Rožnov a Vysoký kámen. Stavili jsme se u studánky, kde jsme načepovali výbornou vodu. Kromě ní a borůvek se do nás vešel ještě oběd.
Po obvyklém poledním klidu dětičky vyrazily "myslet". To spočívalo v tom, že si nejdříve na 4 různých stanovištích (Benitto - "zvíře" s určitým počtem končetin z vlastních těl, Venca - hod na cíl, Lucka + M.Burák - trakařová přeprava, Jarka - přenášení kolíčků v zubech ze sítě do kyblíku) vyzískaly kartičky s klíči k šifrám, kteréžto se následovně snažily rozluštit. Trvalo jim to poměrně dlouho - 1hod 12 min - (a my prágošky jsme se jim škodolibě smály) . Během této hry se navrátila Papoušek (s vyndanými stehy a borovou vazelínou na bradě). Nato se někteří vyrazili koupat a zbytek šel hrát přehazku. Jelikož dětičky nebyly z myšlení fyzicky unaveny, šlo se od táboráku spát poměrně dlouho. Poslední klasicky odcházeli vedoucí (bez Pěti) + já - Lucka + dvě nové náplavy - Sojka + Karel.
A samozřejmě, jediný, kdo nešel spát, byla údajně mrznoucí a nudící se hlídka . . . .

Den 7. - Carpe diem (užívej dne) 28.7.2007

Dnešní ráno jsme se připravovali na velkou zátěž. Čekal nás celodenní výlet, a proto nám ranní rozcvičku předcvičoval Benitto. K snídani jsme si dali rohlík s paštikou a pro ty, co zrovna paštiku nemuseli, jsme připravili rohlík s marmeládou. Na nástupu jsme se rozdělili do dvou skupin. Na tu lepší (to jsou ti, kteří dobře šlapou a zvládli by 60 km) a na tu horší (mladší generace - asi 30 km). Po nástupu začla příprava. Zkontrolovaly se kola, oblékalo se a rozdala se svačina (4 rohlíky, kus salámu, jablko, perník a přesnídávka).
Neuběhlo ani pár minut a ta lepší skupina se vydala na cestu. Horší skupina vyjela 5 minut po nich. Slabší skupina jela přes Kaproun do Kunžaku, kde si zašli do cukrárny na zmrzlinu. Cestou tam byla cesta chvílemi nerozhodná, protože jsme si né vždycky byli jisti kudy jet. Naštěstí jsme se ani jednou neztratili. Cestou zpátky nás překvapil nepříjemný kopec, který měřil 2,2 km. Poté následovalo 1,7 km z kopce, tak jsme si celkem odpočinuli.
Návrat slabší skupiny do tábora byl v 15:30, lepší skupina si stanovila trasu přes Chlum, kde si dali pauzu a naobědvali se. Podívali se i na nejsevernější bod Rakouska a vyrazili zpět do tábora. Dorazili v 17:15. Než silnější skupina dorazila, slabší si zahrála přehazovanou.
K večeři jsme si dali knedlíky s vajíčkem, které vařil sám velký Peponix. Po večeři se šli někteří z vedení vysprchovat do kempu a děti šly hrát hry (Stojím, myslím, miluju ( Člověče, nezlob se a Dráčci). Když se uložily děti a rozdělily se hlídky, vedoucí si šli ještě promluvit o dalším dnu. Když šly některé praktikantky do hajan, našly některé výtržníky tábora spát pod širákem. Velký Peponix je zahnal a tak už bylo konečně v táboře ticho.

Den 8. - Panem et circenses (Chléb a hry) 29.7.2007

Po velmi nechutném vstávání a slaboduchých výmluvách typu - včera byl celodeňák - byla snídaně - chléb s Nutelou. Díky tomu, že na kalendáři svítila neděle, neměli všichni rozcvičku - pouze 3 výtečníci (Milínek, Šimi a Martin) se činili pod Peponixovým dohledem. Červení a modří vyrazili na malý výlet, ze kterého se postupně stalo cross-country. Nakonec nalezli i kýžené opevnění.
Zelení konečně spotřebovali pracně nasbírané plody lesa a vyrobili úžasné borůvkové knedlíky. Žlutí se opět opřeli do pil a sekyr. Když jsme se dostatečně nabaštili, umyli modré pusy od borůvek a náležitě si odpočinuli, započala úžasná odpolední hra - galský pětiboj. Pět čtyřčlenných družstev se utkalo v těchto disciplínách : štafetový běh, hod polenem, běh okolo kolíku, válení sudů a zejména závod vozatajů. Dva žokejové ovládající opratí dva slepé koně držící se oje..... no pohled pro bohy (nebo spíš pro škodolibé VaP). Po tomto sportovním klání se děti posílily jogurtem a buchtou. Po vymýšlení co největšího množství slov sestavených z římských číslic (I, V, X, L, C, D, M) následovala další část turnaje v přehazce.
K večeři si většina dala rybičkovou pomazánku, zbytek chleba s máslem. Jelikož začalo ošklivě pršet, hrálo se v jídelním stanu Městečko Palermo, které hrdinně kočírovala Terka. Poté se zmoklá společnost postupně začala rozpadat a zhruba kolem jedenácté už téměř všichni (hlídku nepočítaje) chrupali v teploučkých spacáčcích.


Den 9. - Lucratore te salutant (Toužící po bohatství tě zdraví) 30.7.2007

Celou noc pršelo a ráno bylo velmi chladné a mokré. Po rozcvičce, která děti pořádně zahřála, byla snídaně. Bohužel dík špatnému počasí se nemohlo vyrazit na kola a tak se šlo do lesa na dříví.
K obědu se chystala rajská omáčka, příprava trvala velmi dlouho a tak hladové krky už obcházely kolem a nasávaly lahodnou vůni. Hrála se mrkaná a poté byl dlouho očekávaný obídek.
Po poledním klidu se šlo do kempu a hledal se ztracený Black. Toho naštěstí Pepa našel a s nanuky a hranolkami jsme se navraceli zpátky do tábora. Mezitím přijel Benittův bratřík s maminkou.
Písknul se nástup a hrála se kouzelná hra (léty prověřená, velmi oblíbená) - Dračí hra.
Děcka musely doplnit tabulku s písmeny a pro ta si dobíhala na 4 různá stanoviště, kde plnila různé úkoly.
Byla opravdu veliká bžunda.
K večeři byla polívka a pro ty, co jí nemusí (což nechápu, jelikož byla výborná) byla rajská od oběda. Rozdělal se veliký oheň, začalo se hrát a k ohni se přinesl veliký dort na oslavu Verčiných narozenin, Viktorův a Aniček svátek a Patrik také oslavil narození (málem bych zapomněla). Hrálo se a zpívalo, všechny holky z tábora byly nahnány do srubu a vykoupány. Poté se šlo spinkat.

Den 10. - Errare humanum est (Chybovati je lidské) 31.7.2007

Po obvyklé ranní rozvičce s Benittem a snídani (vánočka s kakaem) jsme se opět rozdělili dle družstev. Naštěstí se dnes sluníčko trochu umoudřilo a tudíž mohli modří a červení vyrazit do Nové Bystřice.
Žluté družstvo se vrhlo na přípravu játrové omáčky a zelené, náležitě motivované včerejším deštěm a vidinou mokrých věcí, na dřevo. Po obědě a poledním klidu se všechny vesnice vydaly hledat další ingredienci do kouzelného lektvaru - skalní olej, k němuž se museli dostat přes poušť. Tato cesta spočívala v tom, že nejdříve po lžících a pak ve víčku od ešusu přepravovali vodu do velké sklenice, za což pak obdrželi tu nejdůležitější přísadu. Když se všichni dostali přes rozpálenou poušť, šli si odpočinout k přehazované.
Od té se žluté družstvo přemístilo ke kamnům, kde strávilo mnoho "spokojených" minut s lívanci. Ovšem práce se vyplatila a večeři si všichni velmi pochvalovali. Nečekaně byla večer velmi pěkná noční hra - cesta pro Osicus lunus. Dětičky se - svázané po družstvech - vydali k rybníku, kde za úplňkového světla roste tato kouzelná kytička. Že mají přitáhnout kytičku za provázek, aby se nenamočili, na to přišli všichni, ovšem držet pusinky zavřené (aby je nenapadli Římani) byl neuvěřitelný problém. Ale nakonec se všichni úspěšně vrátili a zalezli do svých pelíšků.

Den 11. - Non licet omnibus adire Landštejn ! 1.8.2007
(Ne každý může pobýt na Landštejně !)

Ráno, jako vždy, jsme začali skvělou rozcvičkou Benitta. K snídani jsme si dopřáli rohlíky s paštikou a vyrazili plnit svoje každodenní povinnosti. Zelení a žlutí se vydali na kola (směr Klášter 2) a červení s modrýma si zalezli do kuchyně a na dříví. K obědu jsme si dali knedlíky s hošu, které zmizeli velice rychlou rychlostí z hrnců.
Po obědě jsme se pomalu a jistě začali připravovat na výlet do hradu Landštejn.
Na hradě jsme přespávali, proto si všechny děti sbalily spacáky, karimatky, ešusy a věci na spaní a na další den. Naskládali jsme to Peponixovi do auta a vyrazili jsme na cestu.
Na Landštejn jsme vyrazili celý tábor pohromadě, ale i přes to jsme byli na vozovce trošku rozkouskovaní na ty rychlejší a pomalejší.
Cestou jsme si dali pár přestávek a díky tomu si nikdo nestěžoval, že by ho snad bolely nohy. Pod hradem jsme se zastavili u stánku, kde se všichni občerstvili a vyrazili jsme přímo na hrad. Na hradě jsme se podívali na rytířské představení, které přišlo všem velice zajímavé. Prohlídli jsme si hrad a věž a odnesli jsme si naše věci na místo nejvhodnější k spánku.
Zahráli jsme si tam hru, která spočívala v tom, že děti vylezli na věž, kde čekal druid a sdělil jim hádanku. Oni ji samozřejmě museli uhodnout a poté dostali další pergamen.
Večer jsme si udělali příjemný táborák, během kterého jsme si opékali buřty a šli jsme spát. Dětem se pobyt na Landštejně velice líbil, protož to byl první a poslední den, kdy se nedržely hlídky.

Den 12. - Quo vadis (Kam kráčíš ?) 2.8.2007

Hned se nám lépe vstávalo, když se nad námi tyčila silueta Landštejna. Pravda, díky dlouhému večernímu zpívání jsme ještě v půl deváté nevypadali příliš probuzeni, přesto jsme ale seděli před hradem a chroustali rohlíky s paštikou. Poté se někteří vydali pěšky (např. Honza Poláček, který předchozího dne dělal bordel na kole), někteří kratší trasu na kole v čele s Péťou a zbytek na kole na trasu delší, s Benittem a Vencou. Po naprosto hnusném kopci za Veclovem, kde Papoušek málem vypustila duši, jsme si příjemně popovídali se sympatickými kravami, posilnili se ostružinami a náš parapazzi maniak si vyfotil saranče. Když jsme kolem druhé hodiny dorazili (dlouhou dobu po druhé skupině, která se mezitím rozptýlila pracovat na dřevo a do kuchyně), napapali jsme se hrachovkou a vydali jsme se koupat a vozit na lodičkách. Když jsme se konečně doplácali zpátky do tábora, vydaly se děti pro poslední ingredienci - vejce posvátného galského kohouta, které se nacházelo za bažinou. Přes ní se dostali všichni (žlutí až na druhý pokus) a vejce naštěstí vyzískali.
Nato jsme povečeřeli špagety s výbornou masovou čvachtanicí. U večeře se odehrála úžasná scéna s gratulací a Milínkův úžasný proslov nyní již patnáctiletému Patrikovi, který dostal kšandy na jeho neustále padající kalhoty. Jelikož bylo deštivo, byla záchrana druida posunuta na další den a večer se děti vydaly pouze sbírat obrázky po lese. Všechny, kromě stanu č.IV., kde se konala žranice na počest Milínkova odjezdu, nakonec ukolíbal monotónní déšť.

Den 13. - Veni, Vidi, Vici ! 3.8.2007
(Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem)

Po deštivé noci přišlo mokré ráno. Robátka vyběhla po zapísknutí ze svých stanů a běžela na rozcvičku.
K snídani bylo "co dům dal", tož rohlíky s paštikou, marmoškou, sýrem, atd.
Hned po spáchání ranní hygieny a úklidu stanů se děti vydaly po družstvech na cestu k osvobození druida. Cestou je zastavovaly římské hlídky a u každé musely plnit nějaký úkol (zpěv, recept, určení severu, rozdělání ohně, atd.). Během této hry se od nás odpojil Milínek (snad za rok vydrží až do konce). K obědu byly bramboráky (skvělé, výborné) a jelikož dětem cestou za druidem značně vyhládlo, čekaly s ešákema seřazeni vedle sebe, připraveni (po nahlášení oběda) se vrhnout na kuchyň. Vskutku dobrodružné. O poledním klidu se musel uvařit kouzelný nápoj. Pak se vypil (samo, že ne ten, co v něm bylo to syrové vejce) a šlo se do boje proti Římanům. Všichni jsme se dobře pomlátili, zmlátili a Římany porazili ! V kuchyni se odmývalo nádobí a připravovala se veliká hostina (3 druhy pomazánek, rohlíky, sýry, šunky, salám, okurky, meloun, mrkve, rajčata, cibule, borůvky, ...).
Nacpali jsme se až k prasknutí a to doslova.
Sedli jsme si k ohni, rozdaly se diplomy a jiná ocenění. Začalo krápat a přijeli tatínkové Martina S. a Marka. Ti nás opustili a my si šli zazpívati. Až půlnoční deštík nás vyhnal do spacáků.

Den 14. - Acta est fabula (Hra jest skončena) 4.8.2007

Spolu s krásným ránem přišel nejsmutnější den tábora - den loučení. Na stýskání "dopředu" nikomu nebyl dopřán čas, protože ačkoliv nebyla rozcvička, byla robátka vyhnána na přemytí nádobí, úklid dřeva, balení a podobně. Oběd už žádný nebyl, protože kolem jedenácté se začali sjíždět ctění rodičové, nakládat své ratolesti do aut a mizet za obzorem. Pepa s Viktorem, Michal, Martin - pes, ......
I přes hromadnou výměnu emailových adres a čísel na ICQ stála na louce hromada ubrečených praktikantek a zbytek dětí s kapesníky u očí.Všichni jsme si slíbili, že prostě musíme udělat co nejdříve nějaký sraz, tak snad se zadaří. Kolem půl jedné se odpojila plzeňsko-touškovská skupina. My ostatní (Benitto, Venca, Jarka, Lucka, Áňa, Pepa, Papoušek, Patrik a Tomáš S.) jsme vytrvali až do neděle.
Těžko říct, kdy vlastně skončil tábor. Těžko říct, jestli se v tom slibovaném říjnu uvidíme.

Ale jedno víme - NASHLEDANOU NAPŘESROK !!!

(c) 2007 praktikantky Terka, Anička, Lucka, Míša


Reakce na tábor

"....kluci byli maximálně nadšení, Tom by tam byl nejraději celé prázdniny. Nemluví o ničem jiném než o táboře a příští rok jedou určitě znovu. Pořád vzpomíná, co dělali, kde všude byli, prostě úspěšnost tábora 200%. Vedoucí bezvadní, jídlo taky, děti taky.